Jestli jste se ještě nikdy nesetkali doslova na vlastní kůži se štěnicemi, buďte rádi. Ono totiž není rozhodně o co stát. Štěnice jsou totiž paraziti, kteří se živí tím, že sají krev jiných živočichů, tedy klidně i nás. A když na nás hodují, projevuje se to nepříjemnými štípanci. Bez kterých bychom se určitě rádi obešli.
Ale navzdory tomu, že se štěnicemi nechceme žít, se nám někdy naše přání nesplní. Možná si koupíme nějaký nábytek z druhé ruky nebo ho od někoho dostaneme, a když zjistíme, že je tento zamořený štěnicemi, už je pozdě, už jich máme plný dům nebo byt. Nebo si je odněkud přineseme i na sobě, případně nám je zavleče domů někdo z našich hostů, mohou k nám vlézt nějakou škvírou ve zdi od sousedů a podobně.
Zkrátka nám hrozí, že jednoho dne zjistíme, že máme tyto drobné nezvané hosty. A protože se tito chovají tak, jak se chovají, napadne nás jediné. Že je třeba je co nejrychleji a nejefektivněji zlikvidovat.
Což o to, řekne se to snadno. Ale každý, kdo už je u sebe nebo klidně i někde jinde zkoušel vyhubit, potvrdí, že to je pro laiky prakticky nezvládnutelné. Takové štěnice si zalezou i do těch nejtěsnějších skulin a tam vyčkávají, dokud nenadejde pro ně nejpříznivější doba, kdy se nemůžeme bránit, třeba proto, že spíme.
A pak po nás lezou a sytí se, seč jim síly stačí. A z takových štěrbin je nikdy všechny nedostaneme, abychom je rozplácli, spousta postřiků proti hmyzu na ně také neúčinkuje, a tak to vypadá, že se s jejich pobytem u nás budeme muset smířit. I když si to ani v nejmenším nepřejeme. Ale zlikvidovat je přece jenom lze. Jsou i postupy, jež při jejich hubení zabírají. Ty ale ovládají jenom profesionálové, na které bychom se měli v případě potřeby obracet. Díky nim proběhne hubeni štěnic úspěšně. A vy budete mít čas i na něco jiného, než jen na věčné drbání se po poštípání.