Děti milují pohyb venku. Nemusí ale žít jen na vesnici, aby mohly pořádně řádit. Vždyť jízda na kole je možná i ve městě.
Dřív děti na jaře cvrnkaly kuličky, skákaly gumu, nakreslily si panáka a skákaly, hrály si s míčem, nebo kluci běhali s plastovými puškami a hráli si na vojáky.
Dnes je obtížnější některou s takových her provozovat. Mezi domy často zmizely hřiště, kam si děti chodily hrát a tak si musí najít novou zábavu. Ale protože dětská fantazie nezná hranic, zabavit se dokážou.
Taková vybíjená, kterou zná každý ze školy, se na hřišti hraje dodnes. Děti ale nehrají jen míčové hry. Někdy je hezké pozorovat, jak si předávají babu a člověk jen vzpomíná na to, jak to jako dítě hrával také.
Jízda na skateboardu kluky zabaví celoročně. Ve skateparcích je pořád nabito.
No, holčičky s kočárky, ve kterých si vozí své panenky, už nepotkáváme, ale zato chodí do sportovních, nebo tanečních kroužků. Pak svým kamarádkám ukazují, co nového se zase naučily. A ostatní se snaží nebýt pozadu.
Asi vás nepřekvapí, když řeknu, že dnešní děti jsou dost zhýčkané. Neumí si představit, že by jako kdysi my, vylezly na „špinavý“ strom, ale zato si najdou zábavu na lezecké stěně.
Nedávno mě překvapilo, když jsem venku viděla několik holčiček, které měly švihadlo a skákaly, jako jsme to dělávaly my.
Když je venku ošklivo, sejdou se tři, čtyři kamarádi u někoho doma a hrají deskové hry, nebo i tichou poštu.
Mají rádi kontakt s vrstevníky, dnešní dětství není jen o vysedávání u počítače.
Myslíte, že v zimě by měly sedět hezky doma, aby nenastydly? Ne a ani je to nebaví. Pokud je aspoň trochu sněhu, nadšeně se s kamarády koulují, nebo jdou na zimní stadion bruslit. Zima není od toho, aby byly zalezlé za pecí.
V létě si užívaly koupání v přírodních koupalištích, kde kromě plavání si házely nafukovacím míčem, v zimě jdou společně s ostatními do aqvaparku, aby jen tak neseděly doma.
Když dávají v kině film, který zajímá víc dětí, domluví se a jdou společně, aby cestou zpátky měly co rozebírat a o čem diskutovat.
Je fajn, když se sejdou s in- line bruslemi a jdou na místo k tomu určené (in- line stezku)a jezdí. Ti zdatnější spolu závodí, ostatní „jen“ jezdí.
Ale také jsou introverti, kteří nevyhledávají větší společnost kamarádů. Kluci takového založení bývají viděni, jak sedí s tatínkem, nebo dědečkem na břehu rybníka, pozorují pruty a čekají, až se chytí nějaká ryba. Nebo navštěvují šachový kroužek. Rozhodně se nenudí.
Introvertní holčičky se pro změnu rády učí vyšívat, nebo plést a ručními pracemi se zabaví celý rok. Ne, že by s takovou povahou vůbec nikam nechodily, ale stačí jim jedna pořádná kamarádka, se kterou občas někam jde a pak se ráda věnuje svým zálibám.
Věřte mi, že děti nejsou líné, vždy si umí najítzábavu, jen je důležité, abychom se přestali jako rodiče o ně tolik bát a umožnili jim strávit ten bezstarostný čas jinak, než sezením u počítače. I když máme pocit, že jedině tak jsou pod dozorem.