Lakros nebo také lacrosse je kolektivní sport, který k nám přišel od severoamerických indiánů. Jedná se o hru ve dvou týmech, které hrají na hřišti a ke hře využívají lakrosové hole. To jsou hole, které mají na svém konci síťku, ve kterých hráči nosí míček. Tento míček za pomoci holí právě přihrávají a snaží se ho dostat do branky protihráčů.
Něco málo z historie
Jak bylo uvedeno, pravděpodobně vznikl tento sport v Severní Americe v oblasti Velkých jezer a to již před několika stoletími. Prvními hráči byli, jak se domníváme, indiáni z kmene Irokézů. Tento sport byl alternativou k řešení sporů, ale i k udržení kondice. Název lacrosse pak dali sportu až francouzští misionáři.
Současnost sportu
V průběhu času se vyvinuly ze sportu ještě další různé verze.
· Američané vytvořili fieldlakros
· Kanaďané stvořili boxlakros
· V Česku se hraje Český lakros (hraje se jednoruč)
· Nejmladší verzí pak je Interkros
Výše uvedené verze se od sebe liší nejen velikostí hřiště, počtem hráčů, ale právě také tím, jak je možné zneškodnit protihráče. Jak bylo zmíněno, také se různě drží hole, v českém lakrosu například jednoruč. U interkrosu je pak jakýkoli kontakt mezi protihráči zcela zakázán. Z názvu je jasné, že u boxlakros je to pak naopak a tato verze je tvrdá a sport je pak velmi kontaktní. Například můžete soupeře mydlit holí či ho klidně krosčekovat.
Výjimečný je i „Český lakros“
U nás tedy vznikl právě český lakros, který se hraje v poli s pěti hráči a jedním brankářem. Hraje se na dvě časové části s tím, že každá má dvacet pět minut. Brány jsou od sebe umístěny ve vzdálenosti padesát metrů a jsou v rozměru 183 na 183 centimetrů. V polovině hřiště je dělící třiceti metrová čára opatřená praporky, za kterými se nesmí probíhat. Hřiště nemá žádné autové čáry. Český lakros je specifický v tom, že lakrosová hůl, tedy lakroska, se drží výhradně v jedné ruce a je kratší, než u ostatních druhů lakrosu.