Nějaké fotky, které dokumentují náš život, rodinné oslavy, dovolené, narození potomků, stavbu domu a mnoho dalších životních situací, má snad každý z nás. V posledních letech se sice vyskytují stále méně v tištěné formě a mnohem častěji zůstávají v počítačích a na externích discích, ale jsou.
Již před mnoha lety mě při návštěvě u německých přátel zarazila jejich výzdoba bytu. Měli všude po poličkách, skříních a také zvětšené na stěnách své fotografie. Většinou z nějakého studiového focení, některé byly momentky z dovolených. Znala jsem to ještě z amerických filmů. U nás v Čechách jsem tehdy neměla jediného známého, který by něco podobného doma měl. Situace se ale změnila. Dnes mám jen velmi málo známých, kteří by své vlastní fotky, případně fotografie dětí a domácích mazlíčků doma vystavené neměli. Stále mi to ale přijde trochu divné.
Nejvíce mě asi zarazil jeden známý, který má všude po domě fotky své manželky, i sebe. Často opravdu velkého formátu a velmi často lehce erotické. Tedy nejen v ložnici, tam jsem nebyla, ale v chodbách, obývacím pokoji a v kuchyni. Jiné obrazy nebo fotografie se tam vlastně ani nevyskytují. Jistě, fotky jsou to hezké, umělecky vyvedené, ale dívat se celý den dokola na sebe na zdech, když se vidím každý den v zrcadle a ještě to takto předvádět příchozím návštěvám, to jde za hranice mého chápání.
Umělecké fotografie jako součást výzdoby stěn se mi líbí. Jen by neměly zachycovat samotné obyvatele bytu nebo jen výjimečně. Máme také nad schody fotky z cest a mnohá návštěva už zjišťovala, kde že jsme to byli a co je to za krásné místo. Taková inspirace pro ostatní. Je to levné a dají se často obměňovat.
Populární jsou v posledních letech také fotorámečky, kde se nahrané fotografie v různých intervalech střídají. Ideální dárek pro prarodiče, aby mohli návštěvám ukazovat vnoučata.